V § 5 odst. 1 písm. e) z. č. 309/2006 Sb., o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, se uvádí, že zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak.

Obecně není stanovena definice zaměstnance pracujícího osamoceně, pouze § 1 písm. d) nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, vysvětluje pojem osamocený zaměstnanec takto: „zaměstnanec, který vykonává práci během pracovní směny na pracovišti sám a bez zajištění soustavného dohledu“. V § 2 odst. 2 tohoto nařízení vlády se uvádí, že „Při práci vykonávané osamoceně nebo samostatně musí být zaměstnanec seznámen s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání s vedoucím zaměstnancem“ a dále v § 4 „Zaměstnavatel zajistí, aby osamocený zaměstnanec nebo samostatně pracující zaměstnanec přerušil práci, pokud nemůže pokračovat v práci bezpečným způsobem, a o přerušení práce informoval bez zbytečného odkladu vedoucího zaměstnance, popřípadě zaměstnavatele.“

V Příloze k tomuto nařízení vlády - II. Těžba dříví, zpracování vývratů, polovývratů a polomů - je stanovena povinnost zaměstnavatele při těžbě dříví organizovat práci zaměstnanců tak, aby byla zajištěna jejich kontrola minimálně každých 30 minut v průběhu pracovní směny a aby zaměstnanec nepracoval za podmínek, kdy nemůže sám zajistit bezpečné kácení stromů.

O ochraně osamoceného zaměstnance hovoří i nařízení vlády č. 362/2005 Sb. odst. 8: „Při práci ve výškách a nad volnou hloubkou vykonávané osamoceně nebo samostatně musí být zaměstnanec seznámen s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání s vedoucím zaměstnancem. Zaměstnanec vykonávající práci uvedenou ve větě první musí být poučen o povinnosti přerušit práci, pokud v ní nemůže pokračovat bezpečným způsobem, a o přerušení práce musí neprodleně informovat vedoucího zaměstnance, popřípadě zaměstnavatele.“

Rizikovými pracovišti, kde by se neměla konat práce osamoceně, jsou podle Přílohy 1 k nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, místa s nebezpečím výbuchu, zasypání, otravy, utonutí, pádu z výšky nebo do hloubky, kde zhotovitel zajišťuje, aby fyzické osoby pracující na takovém pracovišti osamoceně byly seznámeny s pravidly dorozumívání pro případ nehody a stanoví účinnou formu dohledu pro potřebu včasného poskytnutí první pomoci.

Na odlehlých pracovištích, kde není zajištěn dohled, nesmí být výkopové práce od hloubky 1,3 m prováděny osamoceně.

Jak stanovit ochranu osamoceného zaměstnance a pravidla dorozumívání zmíněná ve výše uvedených právních předpisech je podle JUDr. Zdeňka Přesličky z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce individuální, s přihlédnutím k výkonu a riziku práce. Zaměstnavatel by měl stanovit nejlépe vnitřním předpisem, že jde například o verbální, technické, telefonické a jiné dorozumívání.

Ing. František Šorf z Oblastního inspektorátu práce (OIP) pro hl. m. Prahu má s osamocenými zaměstnanci minimální zkušenosti. Pracovní úraz s tím spojený řešili pouze jednou. Jednalo se o geodeta, který se pohyboval po skončení pracovní doby sám na stavbě. Připomíná, aby se v této souvislosti nezapomínalo i na technické pracovníky, na kontrolory, ostrahu.

Své zkušenosti nám sdělil také inspektor z oboru lesnictví, Ing. Václav Tourek, z OIP pro Jihočeský kraj a Vysočinu, který říká: Pokud jde o práce v lese, tak zde je největším nešvarem skutečnost, že pracovníci jsou dnes v naprosté většině v pozici OSVČ. Zde je nastavení v podobě obchodního vztahu se zadavateli práce, a byť se z obecných obchodních podmínek transparentně dozvíte, že není možné akceptovat osamoceného pracovníka na pracovišti, skutečnost je přesně opačná, tj. že pracovníci jsou na pracovišti zjevně osamoceni, kontrolní mechanismy nejsou nijak nastaveny, to znamená, že v reálu se nekontroluje bezpečnost pracovníka, ale kontrola se provádí pouze ve smyslu kvality - množství těženého dřeva. Novodobě zkrátka ustupuje péče o člověka, je zohledňován pouze výkon a kvalita v duchu obchodního vztahu. Mnoha zadavatelům práce je úplně jedno, jak si pracovník počíná, případně zda-li je pracovní výkon bezpečný. Zadavatel práce není v obecné rovině zodpovědný za svého obchodního partnera - OSVČ, a to je základní princip neštěstí. V lepších případech je možné v rámci širšího pracoviště - většího lesního úseku - nalézt 2 i více samostatně pracujících OSVČ, ovšem bez jejich bližší vzájemné vazby, takže lze pouze doufat, že ony samy jsou schopny se případně domluvit na vzájemné kontrole v nějakém časovém rozmezí. Přední místa v pracovní úrazovosti zaujímají právě pracovníci OSVČ. Proto jsme systémově měli snahu vyvinout tlak na pracovníky v lese, jak formou kampaně v roce 2011, tak v roce 2012 v rámci hlavního kontrolního úkolu. Výsledek našeho snažení se případně odrazí v následujících obdobích.“

Zdroj: https://www.bozpinfo.cz/osamoceny-zamestnanec